Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se změnila naše země díky očkování

Přenosná dětská obrna

Spalničky

 

V období před zavedením povinného očkování dětí patřilo toto mimořádně nakažlivé onemocnění časného dětského věku v České republice mezi nesmírně časté a také velmi obávané infekce. Počet hlášených případů dosahoval až osmdesáti tisíc za rok a stovky dětí na spalničky, a zejména na jejich komplikace, umíraly. Tato situace byla zásadně změněna očkováním, které bylo v naší republice, jako v první zemi na světě, zavedeno v roce 1969. Nemocnost a zároveň i úmrtnost se rychle snižovala. Došlo ještě k poslední velké epidemii v roce 1971, tedy dva roky po zahájení očkovacího programu, kdy byly naočkovány teprve dva populační ročníky, a poté již nastal prudký pokles výskytu spalniček.
 
Záškrt

 V České republice se před zavedením povinného očkování vyskytovaly až desítky tisíc případů onemocnění ročně a mnoho dětí na záškrt umíralo. Ze současných očkování má očkování proti záškrtu v naší republice nejdelší tradici. V omezeném rozsahu se začalo provádět již před druhou světovou válkou a od roku 1947 se stalo povinným. Pravidelnému očkování dětí (dorůstajících ročníků) předcházela tehdy kampaň, ve které byla naočkována většina dětí do deseti let věku. Povinné očkování společnou vakcínou proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli probíhá od roku 1958. V důsledku očkování se výskyt záškrtu na našem území rychle snížil, z původních desítek tisíc na tisícové hodnoty a potom na pouhé stovky onemocnění ročně v prvé polovině šedesátých let. Od konce šedesátých let u nás záškrt prakticky vymizel.

 

Černý kašel

Černý  kašel u nás býval velmi častou infekcí, postihující hlavně děti předškolního věku. Ročně onemocněly až desítky tisíc dětí a mnohé z nich umíraly. Proti této infekci se u nás začalo očkovat od roku 1951. Počínaje rokem 1958 bylo zahájeno očkování kombinovanou vakcínou proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli (Alditeperou). Nemocnost se rychle snižovala, a to hned v prvé polovině šedesátých let na desetinu, počátkem sedmdesátých let už byla přibližně stokrát nižší než v období před zavedením očkování. 

 

Příušnice

V období před zavedením očkování docházelo v naší populaci pravidelně v několikaletých intervalech k rozsáhlým epidemiím příušnic s postižením až 100 000 dětí v jednom roce. K hromadnému očkování dětí se přistoupilo v roce 1987 a efekt tohoto programu byl považován za příznivý. Výskyt příušnic se plynule snižoval ze statisíce na stovky hlášených onemocnění.

 

Zarděnky

Důvodem pro zavedení očkování v roce 1982 byla prevence vrozeného zarděnkového syndromu. Vakcinační program byl zprvu zahájen očkováním dvanáctiletých dívek, od roku 1986 už byly očkovány dvouleté děti obou pohlaví a nyní se očkuje společnou očkovací látkou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Tato strategie vedla k postupnému znesnadnění, až přerušení cirkulace viru zarděnek v naší populaci. V posledních deseti letech jsou hlášena zcela ojedinělá onemocnění a i zde můžeme hovořit o eliminaci.

 

 

 

 

Doc. MUDr. Dana Gopfertová, CSc.

 

Přenosná dětská obrna