Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dětská obrna, příběh ze života

 

      Občas slýchám v ordinaci argumenty, že očkování jsou zbytečná. Většinou od generace, které je okolo 30 let, rodičů, kteří rozhodují o očkování svých malých dětí.
      Jsem o něco starší generace, přesto jsem už měla štěstí, že v době mého narození v České republice nebyly děti ohroženy pravými neštovicemi, záškrtem, dětskou obrnou, tuberkulózou, spalničkami, tetanem a dalšími nemocemi.
      Je třeba zdůraznit, že tomu tak bylo díky preventivním programům, které spočívaly v pravidelném a povinném očkování všech dětí u nás a ve většině zemí Evropy.
      Zdálo by se, že jsou tyto nemoci ztraceny v hluboké minulosti, že tomu tak není, dokládá příběh z naší rodiny.
      Maminka se narodila v roce 1937, v době, kdy preventivní vakcinační programy nebyly ještě zavedeny. Když jí byly 3 roky, proběhla v místě jejího bydliště epidemie dětské obrny. Maminka a ještě dvě holčičky v podobném věku měly možnost poznat, o jak vážné poškození zdraví může jít a vyrovnává se s trvalou invaliditou celý život.
       Vyprávěla mi, že se tenkrát ráno probudila, a když se chtěla postavit vedle lůžka, upadla. Její levá noha jí neunesla a také nemohla vůbec hýbat pravou rukou. Byla převezena do nemocnice, kde byla potvrzena diagnóza: dětská obrna - poliomyelitis anterior acuta, paretická forma.
       U většiny osob probíhá onemocnění bez příznaků nebo jako lehká viróza. Formou dětské obrny, která postihla maminku, onemocní jen několik procent nakažených osob. Jak se tato forma projevuje?
       Postižené končetiny jsou nejdříve v křeči, postupně ochabují a svalová hmota ubývá, někdy zůstávájí končetiny zcela nehybné a nefunkční, vzniká trvalá obrna. Dochází k poškození motorických neuronů, není možná jejich regenerace a zlepšení hybnosti je možné jen díky vycvičení sousední oblasti míchy a příslušných svalů tak, aby převzaly úlohu svalů vyřazených.
        Terapie je pouze rehabilitační, dlouhodobá a má poměrně malý efekt. Vyžaduje obrovské každodenní nasazení, trpělivost a v prvních fázích rehabilitace i toleranci k bolesti, která provází terapeutické používání horkých zábalů. Pokud jste tříleté dítě, je to velmi obtížné. V době kolem roku 1940 nebylo možné, aby rodiče doprovázeli děti do nemocnice, léčba a rehabilitace přinesly tedy také dětské osamění v těžkém údělu, posměšky k nedokonalosti těla a nutnost improvizace v životních situacích.
         Maminka jezdila celý život každoročně na mnoho týdnů do Jánských lázní. Už jako malé dítě ji rodiče pravidelně usazovali do vlaku, předali průvodčí a loučili se spolu na dlouhé týdny.      
         Výsledek dlouholetých rehabilitací nepřinesl takový efekt, jaký by si přála. Zrehabilitovala levou nohu tak, že časem zase začala chodit, bohužel se nepodařilo vrátit funkci pravé ruce, takže celý život musela zvládnout rukou levou. Dětská obrna jí vzala možnost věnovat se stejným sportovním a pracovním aktivitám, jako většina lidí.
        
         Dětská obrna je onemocnění, které bylo dříve rozšířeno po celém světě. Od roku 1955 byla postupně eliminována díky celosvětově probíhajícímu očkování organizovaném epidemiology. V České republice bylo očkování zahájeno v roce 1957 a díky pečlivě vedenému programu a vysoké proočkovanosti byla u nás, jako v první zemi na světě, tato nemoc zcela eliminována, to znamená, že se v naší zemi již vůbec nevyskytuje. Poslední epidemie, kdy onemocnělo asi 2000 osob, proběhla v roce 1948. Dnes žije v České republice asi 10 000 osob, které v minulosti dětskou obrnu prodělaly, většina z nich je v částečném nebo plném invalidním důchodu.
           V současné době se dětská obrna vyskytuje nebo znovu objevuje v zemích, kde selhávají preventivní vakcinační programy. Pro to, aby se onemocnění přestalo šířit, je potřeba, aby byla naočkována 95% populace. Tohoto čísla není většinou dosaženo buď selháním preventivního programu, nebo zbytečným odmítáním očkování. Endemický výskyt je zaznamenáván v Pákistánu, v Afghánistánu, Somálsku, Nigeru a Nigérii, poslední velká epidemie byla zaznamenána v Tádžikistánu.
            Předpokládaný termín eradikace tohoto onemocnění byl již několikrát odsunut, zdá se, že cesta k úplnému vymizení dětské obrny ze světa bude dlouhá, nicméně WHO (Světová zdravotnická organizace) předpokládá eradikaci v 21. století.
            Aby bylo eradikace dosaženo, je nutné dále pokračovat v pravidelném očkování populace ve všech zemích a je potřebná disciplína na straně organizátorů očkování i  očkovaných osob.
 
 
MUDr. Hana Ševčíková