Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběhy zbytečných obětí

 

Robert, 18-letý mladík se vrátil ze své letní brigády. Necítil se dobře, ale nevypadalo to na nic závažného, jen únava a zvýšená teplota. Nic víc. Do rána se však jeho stav zhoršil a objevila se u něho vyrážka na kůži. Rodiče odvezli bez váhání Roberta na lékařskou službu první pomoci, pak však už jen bezmocně sledovali, jak se jeho stav dál zhoršuje. Objevila se porucha vědomí, bolest kloubů, zrychlená činnost srdce a zvracení krve. Nakonec, 14 hodin po nástupu prvních příznaků, se Robertovo srdce zastavilo navždy. Smrtelný zánět mozkových blan, kterému lze předejít očkováním, si zbytečně vyžádal další mladý lidský život. Zbytečně proto, že už jedna dávka vakcíny proti meningokokům mohla Roberta zachránit.


 

Líza je dnes atraktivní 20-letá mladá žena. Podle vnějšího výzoru by nikdo neřekl, jak závažně je nemocná po prodělaném zánětu mozkových blan v dětství. Ve věku 8 let se u Lízy objevila horečka a zvracení. Vyšetřením na pohotovosti byly zjištěny příznaky meningitidy, proto následoval její rychlý letecký převoz na Dětské oddělení spádové nemocnice. I přesto byla prognóza jejího stavu nepříznivá a lékaři požádali rodinu, aby se s Lízou přijeli rozloučit. Po 3 týdnech v komatu a dalších 3 týdnech, kdy dýchala jen díky umělé plicní ventilaci, nad svou nemocí vyhrála. Septický šok ji však způsobil trvalé poškozená ledvin a velké jizvy na kůži. Po pár letech musela Líza podstoupit transplantaci ledvin s nutností následného užívání silných léků, které ji způsobují chronickou únavu, spánkové problémy, třes a oslabují její imunitní systém. Líza si uvědomuje, že nová ledvina jí pravděpodobně nevydrží celý život a proto bude možná muset podstoupit další operaci a dialýzu. Tak či tak bude muset užívat silné léky po celý zbytek života. Všem těmto problémům bylo možné zabránit preventivním očkováním. O této možnosti ochrany Líza dnes přednáší ve školách.


 

Alice odjela na zahraniční studentskou stáž. Po seznamovací párty s novými spolužáky se u ní objevila prudká bolest svalů se zvracením. V nemocnici ji kvůli podezření na zánět mozkových blan byly ihned podány antibiotika a byla umístěna do izolace. Pravděpodobnost, že přežije další noc byla poměrně nízká. Ona to však dokázala, i když zůstala v komatu a musela být napojena na umělou plicní ventilaci. Když po 12 dnech nabyla vědomí, trpěla halucinacemi a závažnou poruchou krevní srážlivosti. V průběhu dalších 2 měsíců musela absolvovat 8 operací, včetně amputace obou dolních končetin pod kolenem a 2 prstů na rukou. Po přepuštění z nemocnice se musela učit jak chodit s novými protézami. Nadále musí užívat léky na chronické postižení ledvin, má problémy s nadledvinami a úporné bolesti hlavy. Alice se účastní akcí propagujících preventivní očkování proti meningitidě, které může zachránit mnoho lidských životů.


 

Marie odkládala svou gynekologickou prohlídku celých 5 let. Jako nezaměstnaná matka 3 dětí měla co dělat, aby udržela rodinný rozpočet a zkoušela si hledat práci. Když se konečně na kontrolu dostavila, výsledky stěru a následná biopsie jí přinesly šokující informaci, měla rakovinu děložního čípku způsobenou lidskými papilomaviry HPV. Prakticky se jí zhroutil svět, trpěla depresemi a musela podstoupit operační zákrok. Měla velkou vůli přežít, zejména kvůli svým dětem, i když z úmrtí své tety na stejnou diagnózu věděla, jak nejisté to je. Odstranění části pohlavního ústrojí jí zachránilo. Tato zkušenost jí však změnila život. Absolvovala zdravotní kurz a angažuje se v prevenci této nebezpečné nemoci. Nakonec skočila v zdravotnictví i pracovně. Podobnou zkušenost rozhodně nikomu nepřeje. Ke specifické ochraně přitom stačí jen 3 dávky vakcíny.


 

Monika, v té době svobodná a bezdětná mladá žena, začala pociťovat zvláštní dyskomfort v oblasti podbříška. Navštívila proto svého gynekologa a vyšetření ukázalo přítomnost genitálních bradavic způsobených viry HPV. S těmito viry se do 2 let od zahájení pohlavního života setká 60-80 % populace. Opakovaně absolvovala léčbu, přesto u ní infekce přetrvávala. Po 5 letech se seznámila se svým budoucím manželem, a když začali plánovat miminko, i v průběhu samotného těhotenství, musela podstupovat ve velmi četné frekvenci stěry a biopsii. Navíc existovala možnost, že by se viry mohly přenést i na novorozence. Jednou dokonce stěr ukázal přítomnost abnormálních buněk, ale biopsie naštěstí rakovinu nepotvrdila. V době její nákazy vakcína proti HPV infekci neexistovala, možnost očkování však na základě své vlastní zkušenosti, a to prodělala méně závažnou formu HPV infekce, Monika jednoznačně doporučuje.