Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povinné očkování - ano či ne?

11. 1. 2015

Nikdo z lékařů nechce očkování vynucovat povinností. Byli bychom rádi, kdyby v záplavě bludů, polopravd a lží o očkování publikovaných na internetu, sociálních médiích, formou přednášek laikům nebo dokonce formou knížek dali rodiče na názor lékaře, který cítí za zdraví jejich dítěte spoluodpovědnost. Rodič laik v tak komplikované věci jakou je imunizace nemá šanci rozhodnout sám kompetentně. Pokud nesprávně posoudí kvalitu informačního zdroje, může ohrozit své dítě na životě nebo mu způsobit trvalé následky. Jednou z knížek, o kterou se opírají laické názory rodičů vystupující proti vakcinaci je Doba jedová. Na těchto stránkách můžete najít její odbornou recenzi (část o očkování), aby bylo vidět, jak sofistikované manipulaci čelí rodiče a jak těžké je pro ně tomu nevěřit. Ostudou této knížky velmi nízké kvality je mimo jiné i to, že byla recenzována a napsala jí vysokoškolská profesorka – i když nelékařka, která zřejmě nikdy nikoho neočkovala.

(Najdete zde: http://www.koalice.estranky.cz/clanky/odborny-posudek-na-monografii-doba-jedova.html)

 

Pro většinu populace je povinnost jakousi zárukou státu, že vakcína je doporučená a garantovaná státní autoritou. Stačí si uvědomit, jak lidé v dospělém věku pořád dost disciplinovaně dochází na očkování proti tetanu, a to i když ostatní doporučované očkování v dospělém věku neabsolvují. Je to určitý pozůstatek povinnosti, který vytvořil kolektivní povědomí.

Podívejme se na aktuální statistiky vývoje stávající proočkovanosti. I přes zatím platnou povinnost, i když prakticky nevynucovanou pokutami, klesla v loňském roce proočkovanost hexavakcínou a proočkovanost proti invazivním pneumokokovým infekcím, která je nepovinná, ale hrazená z veřejného zdravotního pojištění, klesla k 80 %. Pokud by takto klesla proočkovanost proti spalničkám za situace uvolnění povinnosti, vedlo by to pravděpodobně k extensivním epidemiím, včetně případů úmrtí.  

Podívejme se na nízkou proočkovanost proti chřipce, která je u nás na rozdíl od vyspělých zemí pod 5 % a velmi nízká je i u rizikových skupin populace, které ji mají zdarma. Dramaticky nízká je proočkovanost rizikových skupin dospělé populace proti pneumokokům, opět na rozdíl od vyspělých zemí Evropy, přitom obě tyto nemoci usmrtí ročně v ČR stovky osob a státní pokladu stojí obrovské ztráty. Nemožno přitom namítat, že bychom obě témata nekomunikovali dostatečně. Jen to prostě v naší populaci nepadá na úrodnou půdu.

Máme obavu, aby nám příští generace nevyčetly, že jsme uvolnili něco, co relativně dobře fungovalo a co přineslo velmi příznivou epidemiologickou situaci v naší zemi. Máme obavu, aby se naše děti či vnoučata nebály o zdraví a život svého dítěte z důvodu nemocí, které u nás v dnešní době většina lékařů díky očkování ani neviděla. K nim může patřit např. i záškrt. Nikdo nedokáže zaručit, že to v případě uvolnění povinnosti očkování nenastane.

My i odpůrci očkování máme jeden společný cíl. Aby se některé vakcíny již přestaly používat, avšak z našeho pohledu až za podmínky globální eradikace dané nemoci, jak tomu bylo v případě varioly a jak se to téměř podařilo u dětské obrny. Pokud by v tom nedělali chaos, respektovali doporučení očkovat a nenarušovali efekt kolektivní imunity, eradikovat by bylo možné spalničky i některé další obávané nemoci.

 Snad každý týden musí praktičtí lékaři čelit místo výkonu praktické medicíny pacientům rozporujícím odborný názor lékaře informacemi pocházejícími z brakových zdrojů.

 

Povinnost očkování nám tedy není blízká, je to však efektivní způsob jak zajistit příznivou epidemiologickou situaci v ČR a zrušení této povinnosti by bylo zbavením se odpovědnosti státu, které by mohlo vést ke katastrofě. I jeden dětský život stojí za veškerou snahu a postavení se odpovědnosti. Za opačné situace bychom jich riskovali mnohem více.

 

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D.