Jdi na obsah Jdi na menu
 


Očkování v ambulancích praktických lékařů

21. 7. 2011

 

Očkování v ambulancích praktických lékařů
 
Společným znakem lékařů prvního kontaktu a ambulancí očkovacích center je to, že tvoří oporné pilíře systému preventivní medicíny v České republice. V tomto období, kdy ve zdravotnickém systému chybí finanční prostředky, je to právě prevence, která může přispět k významným úsporám. Klíčovou úlohu zde mají především praktičtí lékaři. Jejich vztah k pacientům je kvalitativně úplně jiného charakteru, než je tomu u specialistů. Díky osobní znalosti svých pacientů, někdy i jejich rodin a vzájemné důvěře mají možnost ovlivnit jejich přístup k vlastnímu zdraví mnohem efektivněji než jiní lékaři. Otázkou tedy je, proč je u nás tak nízká proočkovanost v rámci očkování na žádost (za vlastní úhradu), zejména u dospělé populace? Problémem je, že to nejde a ani nepůjde bez osobní zainteresovanosti pacientů, včetně té finanční. S tou ale nemůžeme počítat, pokud se k nim nedostane adekvátní informace tím správným způsobem právě od lékaře, kterému v rámci svého zdraví důvěřují nejvíce. Vakcinace je jedním z nejvýznamnějších objevů nejenom medicíny, ale lidstva jako takového. Snad i ti největší skeptici z řad lékařů si již uvědomili, že pro svůj obrovský přínos ve smyslu redukce morbidity a mortality populace i kvůli nesporné finanční efektivitě představuje budoucnost medicíny. V dohledné době budou přibývat nové vakcíny proti dalším nemocem a lékař podceňující tuto oblast medicíny se sám dobrovolně postaví mimo hlavní proud.
Jakým způsobem může praktický lékař přispět jednoduše a rychle k prodloužení kvality i kvantity života svých pacientů již od zítřejšího dne? Stačí v podstatě jen maličkost, informovat pacienty o vakcínách, které pro ně existují a o kterých možná v životě neslyšeli. V klubu seniorů ze 150 přítomných po přednášce o očkování 99 % se značnou nevolí odpoví, že od svého praktického lékaře v životě neslyšeli o možnosti vakcinace proti pneumokokové pneumonii a to i přesto, že se v ordinaci pravidelně vídají. I na tomto příkladě je vidět, že je někde chyba. Tady ale přece nejde o komerci a o zisky, ale o tisíce zbytečně ztracených lidských životů ročně v důsledku nemocí preventabilních očkováním. Do očkování není potřeba nikoho nutit, každý je zodpovědný za své zdraví sám. Lékař má však morální povinnost o možnostech účinné a bezpečné prevence své pacienty informovat a to adekvátním způsobem, což rozhodně není umístění letáků do čekárny nebo vylepení informací na nástěnku případně na dveře ordinace. Krátká, výstižná a správně mířená rada nezabere víc než jednu minutu. Proč nepoužít formu praktického příkladu k vysvětlení potřeby vakcinace svým pacientům – laikům? Každý zná ve svém okolí případ, kdy starší dáma uklouzla na ledě, zlomila si krček femuru a i přes úspěšnou operaci zemřela na zápal plic. Přitom jedna dávka vakcíny proti pneumokokům jí mohla zachránit život. To stejné platí i o trvalých následcích po klíšťové encefalitidě, meningokokové meningitidě apod. V klidu domova se následně každý sám za sebe rozhodne, jestli mu ta investice do svého zdraví stojí zato nebo ne. Lékař však bude mít čisté svědomí, že jsi splnil svou povinnost.
Faktem je, že do vakcín na žádost, musí pacient investovat. Očkování si však může dovolit prakticky každý, i ty nejnižší sociální skupiny, samozřejmě kromě extrémních případů chudoby a asociálů. Investovat do vakcín se však mnoho lidí zdráhá. Díky tomu, že dražší vakcíny chrání obecně delší dobu než ty levnější, je investice do očkování dostupná skutečné prakticky pro každého. Jeden měsíc ochrany, který nám očkovaným vakcíny poskytují, stojí řádově jen několik korun. Porovnejte to například se sázkovým tiketem bez reálné šance na úspěch, do kterého často investují právě ti nejchudší více než sto korun týdně. Práceneschopnost přitom přináší bolestivé finanční ztráty právě pro nižší příjmové skupiny žijící „nadoraz“. Nemluvě o finanční zátěži pro náš stát, který při vysoké nemocnosti přichází o miliardy. I senioři s nízkým důchodem mají syny nebo dcery, kteří jim očkování rádi zaplatí, jen o tom potřebují vědět. A co je potěšující, objevují se i takoví staří rodiče, kteří kupují vakcíny jako dárek k Vánocům svým vnoučatům. Pár korun měsíčně si skutečně dokáže našetřit každý, navíc mnoho lidí se v krajním případě může spolehnout na pomoc příbuzných nebo příspěvek zdravotní pojišťovny.
Vakcinologie se rychle vyvíjí a lékař prvního kontaktu, který tento rychlý progres nezachytí, může mít následně problém poskytovat tu nejlepší péči v rámci medicíny založené na důkazech. Úloha vakcín je ve své podstatě nezastupitelná. Procházejí přísným klinickým zkoušením, jsou pečlivě sledovány a registrovány Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Tradiční a alternativní medicína se mohou i v rámci prevence velmi dobře doplňovat, homeopatika však vakcíny v žádném případě nenahradí.
Praktický lékař nemusí mít obavu doporučovat i takové vakcíny, se kterými nemá osobní zkušenost. V případě, že z časových či jiných důvodů nebudete mít možnost svého pacienta včas naočkovat, existuje alternativa ve formě specializovaných očkovacích center.  Nikdo přece nechce zbytečně ztrácet své pacienty, kteří lékaři důvěřují, zejména když existuje bezpečná, účinná a nenákladná prevence.